Náš příběh

Náš příběh začal v roce 2018, kdy jsme se oba rozhodli pracovat jako instruktoři lyžování ve ski centru Deštné v Orlických horách. Tomík celou zimu nenápadně pokukoval po Julince a sem tam se jí zeptal, co se to učí, nebo co má k obědu. Julinka si nic z toho nepamatuje a o Tomovi nejevila ani trochu zájem. 🫣 Vše se ale změnilo v březnu na Rampušáka, kdy Julinku přemluvila kamarádka, aby konečně taky trochu zapařila. Tenkrát byla Juli hrozná zima a Tom konečně vybojoval trochu pozornosti a půjčil jí svoji bundu. Když se Juli chystala jít spát, šla vrátit vypůjčenou bundu, a Tom ji naštěstí pozval na Jégra s Redbullem a tak se konečně dali do řeči. Poté už to mělo rychlý spád, celou noc si povídali, leželi na sněhu, koukali na hvězdičky, Tom okouzlil svým vyprávěním o tom, jak jezdí na motorce, a nad ránem šli na východ slunce na červenou sjezdovku. Poté se šlo spát, což bylo okolo 30 minut čistého spánku. Poté museli jít do práce učit děti lyžovat. (Doteď nechápu, jak nám ti rodiče mohli předat své ratolesti, alkohol z nás musel být cítit až na druhém konci sjezdovky.)

Brzy na to jsme jeli na náš úplně první výlet do Broumovských stěn. Který poprvé, ale také naposledy celý plánovala Juli. Od té doby plánuje výlety výhradně Tom 😆. Tom pozval Juli na první rande, které se týkalo low cost travel 😂. (Low cost jsme snad nikdy necestovali.. 😂) A začali jsme spolu randit. Na jaře jsme potají jezdili na motorce (rodiče Juli to přísně zakázali) a často jezdili na výlety. V zimě spolu jezdili lyžovat a pomalu se poznávali.

Rok nato jsme se k sobě nastěhovali, do bytu se spolubydlícím. Tam nám to ale moc neklapalo. Tíživou situaci se spolubydlícím, kdy Tom stál uprostřed konfliktu, posílil ještě strach a obavy z doby Covidu. A tak jsme se na jeden den rozešli 🥲. Oba jsme moc brečeli a hned druhý den, jsme si sedli a řekli si, že se oba budeme ve vztahu víc snažit, že nám bez toho druhého ten den bylo příšerně.

Se spolubydlícím jsme se rozloučili a na chvíli se přestěhovali do Krkonoš, kde náš vztah neskutečně zesílil a oba jsme byli absolutně šťastní. Po Krkonoších jsme začali chodit s lyžemi na zádech, láska k lyžování byla totiž silnější, než uzavřené sjezdovky. Na jaře jsme objevili kouzlo kol, a trailů. Také jsme se odvážili koupit si lano a začít lézt na stěně, později i na skále. A do našeho života přišla spousta společných adrenalinových aktivit.

Krkonoše jsme bohužel museli opustit, a na chvíli se vrátit bydlet k rodičům. Po roce se konečně dostavěl byt, na který jsme čekali, a už natrvalo jsme se nastěhovali k sobě. Nedlouho poté jsme se začali bavit o miminku, v červnu roku 2022 jsme se rozhodli, že tomu dáme volný průběh, a miminko se hned zadařilo. Zalil nás pocit štěstí, lásky a očekávání co bude následovat. 🥰

Odjeli jsme na dovolenou do Bulharska, kde jsme byli ohromeni, jak blízko vlastně jsou Turecké hranice, zavítali jsme tak až do Istanbulu. Turecko se moc nepovedlo, na Juli padali housenky, a tak jsme rychle utekli do Bulharských hor. Tam jsme se konečně cítili jako doma. Po obědu, který upekl Bulharský Lidl ve 2500 m.n.m. s nádherným výhledem na hory, Tom poklekl a aniž by to Juli jakkoliv tušila, tak ji požádal o ruku. Juli neváhala a okamžitě řekla své ano.

Po Vánocích nám do naší cesty přišli komplikace a naše vytoužená Emily se narodila 10.2.2023 ❤️. O 6 týdnů dříve, než byl stanovený termín porodu. Bohužel nám ji hned odnesli a následujících 20 dní byla zavřená v inkubátoru. 3.3. Šla konečně s námi domů a od té doby nám už nic nechybí, jsme kompletní a jsme ta nejšťastnější rodinka. 🥰

Teda přece možná jenom něco chybí, ten slavný papír, že jsme svoji 🫣. To však napravíme 29.6.2024 v Boudě Karlovce v Krkonoších. Hory nás seznámily, hory nám daly důvod zůstat spolu, hory nás spojí navždy 🏔️.